Óda na šermířská léta

Jak jen jsem vděčný za všechny ty zážitky, kterých se mi dostalo s touhle bandou lidí, co s takovou grácií a nadšením zakrněli v dobách potulných pěvců a chudých divadelníků a dali si prostý název “Romantika.” Jako by to bylo včera, tak jasně mi nabývá barev každé to rozmazané ráno v plátěném stanu plném hmyzu, do kterého jsem ještě před pár hodinami vstupoval ladným pádem ve tmě na zem.

Vzpomínky na kytarou téměř zakrytého, protřelého čundráka Jardu, jak po něm bloudí obrovité chlupaté ruce zralé německé matky a on se marně snaží koupit si každou další chvilku svobody nekonečným opakováním Slavíků z Madridu. Žádnou jinou píseň, snad včetně národní hymny, si v tuhle hodinu už nepamatuje. Bude sprostě zneužit. Pak ráno vystoupí před nás všechny a hrdě se, nejmíň po sté, nechá slyšet, že hanba na jméno skupiny ani tentokrát nepadla.

My se hned u ranního ohně, který si ještě pamatuje drzé noční kulinářské pokusy pana Piškota, bavíme tím, jak nám zachránil kůži nejen Jarda, ale i Ondřej přece. Ten, který se nenechal zastrašit kontrastem sladkého obličejíku a obrovského pozadí, jež se zrádně skrývalo naproti nám pod deskou stolu a strojilo past na rozjařené mladé umělce. Tohle mládě, které mělo v barevném vesnickém kostýmu všechny kvality bonbonu marshmallows, jen v poněkud větším vydání, mi pak špitlo něžnou bavorštinou do ucha, že by raději toho Ondru a jestli mi to prý nevadí.

“Das ist kein Problem, Romantika ist ein Team,”

křičím do noci, která v mžiku diskrétně zahalí mezi rozeklané zdi hradu dva žádostivé stíny. Pak se, snad pro pocit sounáležitosti, zapojuji do zpěvu refrénů, které jsem nikdy neslyšel a kterým dodnes nerozumím. Kdo ale i jen zaslechl ten kakofonický řev pod stínem malebné zříceniny hradu Beilstein, odpřisáhne, že je to všechno pravda.

Tak krásná je kocovina, když jeden může s pýchou vyprávět, jak k ní přišel!

Floutek

Floutek

Plzeňský Floutek - básně, povídky, reportáže a všemožné další texty plzeňské alkoholové pseudocelebrity.

, ,