PROKRASTI NAZI

Zdroje poučující o pojmu ‘prokrastinace’ jsou hojné. Z jejich syntézy lze usoudit, že prokrastinace je odkládání povinností na jindy. Prokrastinace dala by se tedy nazvat třeba ‘odkladačnictví’. Prokrastinace není uvedena ani ve Slovníku spisovné češtiny, ani v Akademickém slovníku cizích slov. Znamená to, že jde o slovo tak nové, že dosud nebylo zahrnuto do slovníků. Na internetu se o prokrastinaci můžeme dočíst např. na Wikipedii (https://cs.wikipedia.org/wiki/Prokrastinace), dále pak na nespočtu obšourných stránek věnujících se všelijak zajímavostně lazeným problematikám (www.zena.cz). Přestože pro tento společenský jev máme v dnešní době speciální název, nelze si připadat nijak výjimečně. Už Hésiodos, řecký mudrc ze 6. století př. n. l., psal hanlivě o „člověku-odkládavci“ ve svém spisku ‘Práce a dny’. Byl to poučný spisek o tom, jak dobře vést vlastní hospodářství.

Užitý pojem ‘prokrasti nazi’ je postaven analogicky k termínu ‘grammar nazi’. Grammar nazi je člověk, zpravidla nedůtklivý, který zbožštěle vyznává pravopisný řád a poukazuje na chyby jiných, člověk vymezený samozvaným nadčlověčstvím nad osoby v pravopise chybující, člověk opájející se jalově vlastní nadřazeností, nejčastěji ve virtuální realitě internetu. Prokrasti nazi je potom osoba tvrdošíjně trvající na svém přesvědčení, že původcem jejích problémů je jev jménem prokrastinace. Grammar nazi i prokrasti nazi mají leccos společné. Grammar nazi ukazuje na chyby jiných, prokrasti nazi dělá se zarytou vehemencí jiné věci než ty důležitější, často oba na internetu. A často si u toho ještě oba libují.

Ať si říká kdo chce, co chce, prokrastinace neexistuje. Jsou jen lidé líní, kteří žijí zabahněni v tom svém hnijícím štěstíčku, a potom jsou lidé, kteří si neumějí ujasnit priority. Někdy jsou to jedni a titíž. Jaké jsou však příčiny těchto vlastností? Člověk může být dost dobře líný, protože si neumí ujasnit priority, nebo může mít neujasněné priority, protože je líný. S obojím se dá něco udělat.

V dnešní době spousta lidí velmi ráda člověku od prokrastinace pomůže výměnou za peníze.

Ale ani na to nemyslete. Nepotřebujete placeného kouče, abyste přemohli lenost nebo si utřídili priority nebo obojí. Jde o vás a jste to vy, v kom to všechno tkví. A pokud si koupíte knihu „Konec s prokrastinací“ nebo si zaplatíte kurz „Jak zvítězit nad prokrastinací“, znamená to, že jste prohráli. Protože jste tak líní, že si nedovedete sami utřídit svoje vlastní priority. Prokrastinace je výmluva. Je půvabné, že pro tenhle jev je pojmenování, navíc tak hezky znějící, ale je to pořád to samé. Vyhýbání se povinnostem ve prospěch zábavy nebo vůbec oproštění se od mnohdy nepříjemných záležitostí. Pouze dočasné oproštění. Protože jak to zpívá J. Schmitzer – „… stejně vrazíš do toho, čemu chceš zdrhnout, jo ho ho!“

Je to otázka vůle. A tady nutno říci, že pro člověka jsou důležité dedlajny. Vůli máme každý, ale teprve dedlajny jako by ji v nás probouzely. Dedlajny jsou mantinely a zároveň startovní a cílová čára jakékoli práce. Je potřeba si dát dedlajn, čili ‘vodedlajnovat’ si svoji práci. Je to totiž práce, co z člověka dělá člověka a co po nás na tomhle světě zůstane. I navazování a upevňování mezilidských vztahů je práce. Práce znamená píli. A píle vylučuje prokrastinaci. Některé věci udělat musíš, některé udělat chceš, a některé musíš, protože je chceš. Takže každopádně musíš chtít. A když víš, co chceš, dej si k tomu dedlajn.

Ať už jde o zalití kytek, napsání seminárky, úklid bytu nebo spásu Světa – některé věci je zkrátka potřeba udělat hned. A odkládání si nechat jako drahocennou laskominu pro ty nejvážnější případy.

Na závěr nezbývá než přidat lidové moudro. „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.“

, ,