Úspěch ve třetím tisíciletí

Probudíš se ve sdíleném bytě. U špinavého stolu, plného nesourodých předmětů, kouříš ranní cigáro. Jsou čtyři odpoledne. Nechce se ti nic. Nechceš nic začínat, s ničím končit. Nemá to smysl. Před očima místo, na které jsi ani nevěděl, že jdeš a za očima prázdno.

Nuda a ticho. Z touhy po alespoň malém záchvěvu pocitu změny sáhneš do hromady bordelu na stole a vytáhneš z ní přeložený, umaštěný papír. Z jedné strany je na něm propisovačkou načmáraná sinusovka. Nejspíš. Pod ní je stejnou tužkou psaná poznámka:

Plyšová pouzdra na mobil – podnikatelský záměr.

Pohled se ti sveze na spodek papíru, kde se skví snad nějaké hluboké poselství, zpráva o tom, že se někdo z tvých šesti spolubydlících rozhodl vystoupit ven z tohohle přeplněného autobusu a odejít se vztyčenou hlavou sám, neprobádanou cestou, pěšky do světa úspěšných… Ale stojí tam jen:

Seznam – snídaně

matonni pomeranč

přesnídávka mango, hruška

dlouhý papírky

To celé na hlavičkovém papíře OVB.

Zpráva o tvojí generaci. O hodně víc, než jsi chtěl vědět. O hodně míň, než jsi viděl jako ditě v televizi. Že v tom nejedeš sám, tě nijak nepotěší.

Jsi dospělý. Nemůžeš se ale zbavit pocitu, že toho víš o světě a společnosti už dost na to, aby ses toho dění nechtěl nijak účastnit. Netoužíš po úspěchu, ale přece…

Zvedá se ti žaludek, když ti někdo leje do hlavy, že když děláš na černo, tak jsi vlastně freelancer. Rodina je moc velká zodpovědnost a na sebevraždu je v tobě až příliš sebelásky. Tak co teď?

Jsi přece neopakovatelný jednotlivec. Můžeš kdykoliv dokázat cokoliv. Jako ten pubertální hipster na novinkách. Až na to, že tobě je dvakrát tolik, co jemu.

Co kdyby ze mě ještě něco vypadlo?

Skoro neznatelné pnutí u srdce ti naznačuje, že jsi už málem půl hodiny nedržel v ruce nic s přístupem na internet. Jedním kliknutím se ti otevírá brána ke všem vědomostem lidstva. Až na to, že pro tebe to posledních pět let znamená jen Facebook a odkazy ven, z nichž víc než půlka jsou paranoidní záchvaty tvých osmi set přátel, které jsi nikdy neviděl a zbytek placené reklamy na věci, na které nemáš peníze.

Práce a vzdělání zabíjí váš vnitřní potenciál.

Tisíc tři sta padesát sedm lajků.

Vzpomeneš si na slova Dylana Morana. “Je hezké o tom se sklenkou v ruce mluvit, ale ve skutečnosti není nic horšího, než svůj vnitřní potenciál skutečně odhalit. Většinou tam uvnitř, někde uvnitř většiny z nás, se tak maximálně v koutě na slamníku chechtá senilní důchodce, na kterého mňouká hladová kočka.” Nebo tak nějak to řekl.

Scrolluješ dál. Máš pocit, že tví vrstevníci se dělí jen na tři skupiny. Cestovatelé, fotografové a grafici. Všichni mají účty na Instagramu. Vzhledem k tomu, kolik času trávíš u internetu ty a o kolik jsou na něm tihle lidi ještě aktivnější, tak jednoduchou matematikou dojdeš k závěru, že jsou na tom asi taky dost blbě. Všichni dělají hovno. Když needituješ fotky z dovolené v Krušnohoří, aby Milešovka vypadala jako Matterhorn, tak jsi ještě vlastně elita. Když se ti to daří, tak na to ani nikdo nepřijde.

Skupina Preppers CZ – Připrav se na konec světa!

Jo, tak to si můžu odškrtnout. Připravený jsem.

Bude mi to totiž úplně u prdele.

Floutek

Floutek

Plzeňský Floutek - básně, povídky, reportáže a všemožné další texty plzeňské alkoholové pseudocelebrity.

,